[ VÝKON = POTENCIÁL – OMEZENÍ ]

Výkon, ať už chceme dosáhnout čehokoliv, ať si pod tím “výkonem” představíme dosažení nějakého cíle, nějakého záměru, nějaké změny našeho života nebo třeba i naplnění vize a smyslu našeho života se dá vyjádřit rovnicí [výkon = potenciál – omezení].

Často se pak, při dosahování toho výkonu zaměřujeme na to, abychom odhalili a zmenšili naše omezení. Nějak je pojmenovali pro sebe i pro okolí. Někdy i jako dobrou jako výmluvu, zdůvodnění “neoptimálního” výkonu. Vidíme (teď se na to koukám skrze zkušenosti mentora mužských výcviků), co nám nám život naházel za klacky pod nohy a to pak slýchávám takové věty, jako “otec tam nebyl a já nemám vzor mužské energie”, “matka byla úzkostná a já si nesu její strachy”, a podobná vysvětlení toho, jak moc omezení máme.

Máme před sebou ta omezení. Intenzivně pracujeme na tom, aby byly menší. Aby nebyly tak rušivá a tak omezující. A máme naději, že až nebudou, až budou zpracovaná, až budou vyřešena, až … tak stoupne výkon.

Nic proti tomu. Ono to tak funguje. Když opracujeme minulost a vyrovnáme se s ní, uleví se nám. Velmi. Ten revers energie uvízlé v nepřijímání minulosti (např. rodičů) se zmenší a my pocítíme, máme k dispozici, více energie na to, abychom mohli jít lépe ke svému cíli. Skrz přítomnost do budoucnosti.

Je to ale jen jedna strana mince a pokud se zaměříme jen na ní, je to málo. Pokud se zabýváme jen minulostí, mineme druhou neméně důležitou komponentu této rovnice. Mineme náš potenciál.

Nemálo často se totiž děje to, že ani nevíme, co všechno dokážeme. Co už máme k dispozic teď, bez ohledu na omezení. Neznáme a pak nevyužíváme svůj plný potenciál. Využíváme ho jen částečně a tak omezujeme ten základ od kterého se odečítají omezení…

Je nesmírně důležité dívat se i tímto směrem. Stavět na tom, co máme, co jsme už zvládly, co máme “od přírody” k dispozici. Je třeba se poznávat a odkrývat krok za krokem svoje talenty. Svoje přirozené, vlastní a unikátní způsoby tvořit a řídit svůj život. Je dobré znát tyto svoje kompetence, dary, talenty. Je to totiž stále o tom stejném – je dobré být sám sebou. Je dobré znát se. Je dobré být si sebe-vědom.

Někdo je rychlý, někdo je pomalý, někdo je analytický a někdo intuitivní, někdo je silný v akci a někdo je silný v pasivitě. Každý jsme nějaký a není dobré snažit se být někým jiným. Každý fungujeme jinak a když víme jak, tak je to ten nejlepší způsob, největší potenciál.

Poznat svoji “barvu duhy”, svůj pravdivý způsob fungování, svůj potenciál je neméně důležité jako zmenšit svoje omezení (možná ještě důležitější).

Ale aby byla rovnice (v mém světě) kompletní, měla by vypadat takhle:
[výkon = (potenciál – omezení)*KVZ]

KVZ je “koeficient vyššího záměru”. Koeficient, který vyjadřuje, jak moc je ten náš záměr v souladu s vyšším záměrem. Čím větší je soulad našeho záměru s vyšším (klidně třeba až Božím) záměrem, tím je náš výkon v konečném a dlouhodobém horizontu vyšší. No a čím je ten soulad menší, tím je ten náš výkon v dlouhodobém horizontu nižší…až se může limitně blížit nule.
A to je pak škoda.

Škoda promarněného života.

Přeji vám příjemný podzim, příjemný a naplněný život a vysoký, co nejlepší výkon. (A těším se třeba někdy na setkání u nějakého zvyšování potenciálu, snižování omezení a/nebo nalézání vyššího záměru.)

Buďte zdrávi!